Hedvábí je stále mojí největší výzvou, říká Dagmar Jelínková
Designérka Dagmar Jelínková spojila celý svůj život s hedvábím. Tomuto luxusnímu materiálu propadla již během studií na pražské UMPRUM a věrná je mu doteď. V roce 2015 založila vlastní značku Dagmaar a věnuje se navrhování a výrobě hedvábných šátků. Jak sama píše na svých stránkách, její hedvábné šátky se rodí jako doplněk, ale nosí se jako šperk.
Značka Dagmaar, to jsou luxusní hedvábné šátky, které jsou nejen stylovým doplňkem, ale také výsledkem unikátního výrobního postupu. Vznikají totiž v poslední české manufaktuře a k potisku šátků je využíván sítotisku. Pokud si představujete rychlý a automatizovaný proces, mýlíte se. Cesta od prvního návrhu potisku až po ruční zašití okrajů šátku je dlouhá, trvá i více jak dva roky. Výsledek však rozhodně stojí za to - nadčasový módní doplněk, který nepodléhá sezónním trendům a který, při správné péči, klidně může přetrvat po generace.
Pracujete s hedvábím, co máte na tomto materiálu nejradši?
Celým mým životem a příběhem se odvíjí hedvábné vlákno malého nočního motýla. S hedvábím jsem se poprvé setkala na začátku studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a jeho pevné ovinutí už mě nikdy neopustilo. První hedvábné doplňky, které jsem vytvořila na praxi v továrně na potisk látek, byly okamžitě rozprodány a vydělaly mi tehdy na rok studia. I když jsem později pracovala s mnoha jinými materiály, a po skončení školy i na tolika jiných kreativních zadáních a projektech, zvláštní jiskra, hebkost a světlo hedvábí mě očarovaly a již nikdy neopustily.
Výroba šátku v jednom motivu trvá více jak dva roky, to chce pořádnou dávku trpělivosti. Těšíte se na finální produkt, anebo jste spíše nervózní, jak se povedl?
Oboje. Těším, ale jsem i strašně nervózní a napnutá do poslední chvíle, dokud finální produkt nedržím v rukou.
Kde hledáte inspiraci pro nové motivy?
Všude. V životě, kolem sebe i v sobě. Designér vlastně pořád podvědomě pracuje a nasává všechny podněty jako houba. A nikdy dopředu neví, co použije, co ho okouzlí, co bude ta finální srdcovka…
Slyší Vaše zákaznice na to, že se jedná o české, ručně vyráběné šátky?
Myslím a doufám, že ano. Mám skvělé zákaznice, velmi zajímavé ženy, které hledají něco originálního, neotřelého, kvalitního. Stále častěji kupují mé šátky i muži, co touží ženy ve svém životě obdarovat luxusním dárkem.
Je hedvábný šátek něco, co majitelce vydrží při správné péči celý život?
Ano, vydrží celý život. I více životů. Může totiž fungovat jako mezigenerační produkt. Při správné péči může dědit šátek vnučka třeba po babičce. Proto se snažím o nadčasový design motivů a vysokou kvalitu materiálu i finálního zpracování ručního obšití šátků.
Motto mojí značky zní: „Rodí se jako doplněk, nosí se jako šperk“.
Je navrhování šátků prací na plný úvazek, anebo se věnujete i jiným projektům?
Kromě toho, že šátky navrhuji, se starám i o celý chod značky, a i když mám několik spolupracovníků, kteří mi s dílčími věcmi pomáhají, je to velmi časově náročné. V rámci jednoho svého osobního bilancování jsem si jednoho dne položila otázku, co bych vlastně ze všech svých dosavadních kreativních projektů a aktivit dělala nejraději a odpověď byla jasná. Rozhodla jsem se proto založit vlastní hedvábnou značku Dagmaar a věnovat se jí na 100 %.
Stává se Vám, že na ulici potkáváte ženy, které na sobě mají Váš šátek?
Zatím se mi to kupodivu nestalo. Je to asi i tím, že netvořím žádnou masovou produkci. Což zaručuje i určitou exkluzivitu pro moje zákaznice. Ale stalo se mi, že jednou na sjednanou pracovní schůzku přišla žena, která se popsala jako nenápadná drobná blondýnka. Přišla ale neuvěřitelně charismatická, krásná žena s mým šátkem s bílými kolibříky kolem krku, ve kterém zářila. Bylo to jako z filmu.
Jaká jsou omezení při práci s hedvábím?
Je jich mnoho. I proto si myslím, že jsem jediný designér u nás, který se této oblasti věnuje. Moje hedvábné know-how je opravdu celoživotně nabyté.
V čem se liší textilní průmysl v Česku od toho v zahraničí? Jaká omezení čekají na návrháře, kteří chtějí prorazit za hranicemi?
Když jsem svoji profesní dráhu začínala, bylo Československo plné vynikajících textilních fabrik. Prošla jsem všemi v rámci studijních praxí - od Aše až po Poprad. Bylo víc než smutné být v přímém přenosu při tom, kdy po revoluci jednotlivé fabriky zanikaly či měnily vlastníky na ty zahraniční, aby je titíž velmi rychle nechali zkrachovat. Jinak by se staly konkurencí těm jejich, světovým. Je samozřejmě několik továren, které se udržely, a několika se daří dokonce výborně. Ale je to už jen zlomek té původní síly a slávy.
Na druhou část otázky je mnohoznačná odpověď - asi různá, je to velmi individuální, anebo žádná, pominu-li běžné konkurenční prostředí a velikost daného trhu.
Vaše výtvory vznikají v manufaktuře, jaké jsou výhody takové výroby? A opět, představuje manufaktura nějaké omezení?
Tradiční výroba potisku hedvábí technologií sítotisku je doslova virtuózním výkonem, který se nedá naučit v žádné škole. Profesionální bezchybné kvality je možné docílit až mnohaletou praxí. Na vyhřívaný tiskařský stůl se lepí pruhy hedvábí dlouhé několik desítek metrů a s pomocí chytrého mechanismu i souhry lidských rukou vzniká přímo před očima doslova zázrak - natištěný obraz dokonale věrný své předloze. Jednoduché není ani míchání a příprava barev a jejich následná fixace do látky. Po mnoha dalších pracovních operacích přicházejí nekonečné pruhy potištěných, dosud nerozdělených čtverců k dalšímu zpracování a úpravě. Už z toho vyplývá, že výroba je opravdu malosériová, a na rozdíl třeba od digitálního potisku, i velmi kvalitní, neboť barvy se protisknou i na rub hedvábí. Tisk v manufaktuře je alchymie a pro mě vždycky adrenalin.
Děkujeme za rozhovor.
Původní článek je dostupný na blogu Zlín Design Week.